Kirkland USA, sobota 3. srpna 2024, finále Světové série Junior League, sedmá směna, dva auty: pálkařka týmu Central prošvihává třetí strike a pražský tým píše příběh, o kterém snily generace hráček. Dnes se to stále ještě zdá jako sen. Krásný sportovní sen, který si splnila tahle parta z Prahy. Když jsme loni na podzim do projektu jako dobrovolníci vstupovali, nikdo z nás se ani neodvážil pomýšlet na to, že bychom to mohli dotáhnout takhle vysoko, vlastně úplně nejvýš, a vyhrát Světovou sérii Junior League.

Vypadá to, že se vše událo vlastně úplně snadno, ale za tímto megaúspěchem stojí spousta dřiny, úsilí, slz a probdělých nocí. Nakonec se ale vše vyplatilo a veškerá naše snaha byla vyvážena zaslouženým triumfem. Podařilo se nám dát dohromady partu holek se skvělými individuálními dovednostmi, zkušenostmi z mezinárodních zápasů a lidsky naprosto skvěle fungující na hřišti i mimo něj. Že je tahle skupina holek výjimečná potvrzuje i to, že se jména většiny z nich objevila i v nominaci na letošní ME kadetek.

Poučeni z loňska jsme nenechali nic náhodě – národní kvalifikace v našem podání se letos obešla bez dramat a v pohodě jsme postoupili. Bylo vidět, že tým má velký potenciál, měl by postoupit na Světovou sérii a mohl by zopakovat loňské umístění. O tom, že ale máme v rukou něco víc, tým s výjimečnou silou, bojovností a odhodláním, mě přesvědčil až zápas proti Itálii na červencovém mistrovství Evropy, kterého se deset z našich dvanácti hráček účastnilo.

I evropsko – africkou kvalifikací jsme prolétli bez ztráty kytičky a spoustu zápasů vyhráli rozdílem. Povinnost tedy byla splněna, spadl z nás velký balvan odpovědnosti a bylo potřeba jen dobře naplánovat naše představení v USA. Obrovskou výhodou bylo, že sedm holek už na tomto turnaji bylo v loňském roce, takže věděly, co je čeká. Sama jsem Světovou sérii jako kauč absolvovala už třikrát a věděla jsem, že na turnaji takového formátu je úplně běžné, že hráčky ani tak nebojují se soupeřem na hřišti, ale s koncentrací – kolem je přeci tolik lákadel! Amerika je pro ně úplně jiný svět, jsou najednou mediální hvězdy, dostávají spoustu dárků, turnaj je doplněn několika společenskými aktivitami, přenáší ho slavná ESPN… Také je potřeba samozřejmě vyřešit otázku shoppingu a turistiky. :-) U nás ale bylo vidět, že jsme přijeli do USA hrát softball a podat co nejlepší výkon. První trénink po příletu ještě nesl typické známky dvaceti hodin na cestě a časového posunu, ale do začátku turnaje bylo vše srovnáno.

V prvním zápase se proti nám postavil tým Central. Jeho nadhazovačka byla se svou točkou dominantní a nasázela nám celkem 12 SO. To nás ale nezastavilo. Skvělou disciplínou v boxu se nám podařilo postupně vystát několik met zdarma, které jsme proložili odpaly a donutili obranu soupeře k chybám. Na prkně nás skvěle podržely naše nadhazovačky a zaslouženě jsme si odnesli první výhru. Naše sebevědomí stouplo, byl to skvělý začátek turnaje.

Druhý den jsme po půldenním zpoždění z důvodu deště nastoupili proti domácímu týmu z Washingtonu a poměrně rychle jsme šli do vedení. Naše pálky byly jako splašené a ve třetí směně jsme soupeři nasázeli 9 bodů. Nakonec zápas skončil rozdílem 14:4, my si připsali další vítězství a pravděpodobně si tím zajistili postup do play-off.

„Všichni jsou hratelný“, začalo se stále více opakovat na našich koučovských meetincích. A byla to pravda – další den se nám podařilo porazit Southeast 4:1 a Latinskou Ameriku opět 14:4. Týmu LA z Mexika jsme dokonce nastříleli 18 hitů! Naše nadhazovačky pálkařky soupeřek k ničemu zásadnímu nepustily, a pokud se soupeři podařilo obsadit mety, zabrala obrana. V útoku jsme byli k nezastavení, hráli jsme odvážně např. i ulejvky na 2 striky a agresivně běhali po metách. Postup z prvního místa byl zasloužený. Už v té době jsme měli mezi pořadateli spoustu podporovatelů, kteří nám říkali, že s tímhle týmem můžeme pomýšlet na finále. Znělo to až neuvěřitelně, ale od něj nás dělily už jen dva zápasy. Legendární se stala série tří sms zpráv, kterou náš tým při vítězství ve skupině povzbudil náš skalní fanoušek Tomáš Kusý: “Hustyyyyy”, “Pi***”, “Jste dobry”. A měl samozřejmě pravdu. :-)

Ve čtvrtfinále jsme se potkali s Kanadou, která postoupila ze čtvrtého místa. Byl to asi nejtěžší zápas turnaje, vyřazovací souboj, ve kterém hrozilo, že veškeré dosavadní výkony nebudou znamenat nic, pokud nyní neuspějeme. Bylo vidět, že se na nás Kanada dobře takticky připravila a v poli hrály hráčky skvěle pozičně. Díky tomu nás „okradly“ o několik hitů a ve výsledku i bodů. Tenhle zápas jsme si museli hodně vybojovat a díky dvěma homerunům Nely a Fíbí jsme se dostali do vedení 7:2. Kanada ještě v závěru zatlačila a i díky našim drobným chybám snížila na 7:5, ale naše nadhazovačky je již dál nepustily. Hotovo! Postoupili jsme do semifinále, historický úspěch pro pražský tým byl na světě! Ale my chtěli ještě výš, krok po kroku, zápas po zápase. Přestože se týmu skvěle dařilo, nevyhnuli jsme se u hráček občasnému pláči. Někdy z nervozity, tíhy odpovědnosti a očekávání, někdy z frustrace, že tým je na vlně a konkrétní hráčce se zrovna příliš nedaří. Přitom všechny holky byly skvělé - dělaly maximum a na hřišti by nechaly duši.

V semifinále jsme poměřili síly s týmem Southwest z Texasu. Přestože jsme po první směně poprvé na turnaji prohrávali, nezalekli jsme se a soustředěným výkonem korunovaným grandslamem Kláry jsme si došli pro vítězství 13:3. Další senzace byla na světě. Tajně jsme si trochu přáli, aby se proti nám ve finále nepostavil tým Central se svou dominantní nadhazovačkou, se kterým jsme se potkali v úvodu turnaje. V semifinále se této hráčce dokonce podařilo soupeři nasázet 19 SO, což byl rekord turnaje.

Nakonec to dopadlo tak, že náš první i poslední zápas na turnaji jsme hráli vlastně proti stejnému týmu – region Central z Ohaia. Věděli jsme tedy, co nás ve finále čeká, a snažili se na to připravit - zákeřná lehce stoupající točka do outsidu. Všechny zápasy play-off jsme začínali jako hosté a pokaždé se nám dařilo hned v první směně skórovat. Finále nebylo výjimkou. Dařilo se nám obsazovat mety a ve čtvrté směně jsme vedli už 4:0 a donutili soupeře svou unavenou nadhazovačku vystřídat. Za nás na prkně úřadovala Nela a soupeřky frustrovala svou širokou paletou rychlostí nadhozů. Ohaio v páté směně zápas lehce zdramatizovalo, když se přiblížilo na rozdíl jediného bodu, ale zápas jsme si pohlídali, přidali ještě jeden bod a zvítězili 5:3. Po 22 letech, teprve podruhé v historii soutěže, se podařilo Světovou sérii Junior League vyhrát týmu z Evropy. Poprvé se to podařilo Holandsku v roce 2002. Úspěch pro náš softball je to tedy značný.

Po celou dobu turnaje jsme těžili z individuálních dovedností jednotlivých hráček, na kterých mají zásluhu hlavně jejich kluboví trenéři. Zejména na nadhozu jsme se mohli opřít o tři skvělé nadhazovačky, což byla výhoda oproti ostatním týmům, které mnohdy svou první nadhazovačku musely šťavit na hřišti 2,5 hodiny v každém zápase. V závěru turnaje pak logicky síly dojdou. Na pálce náš tým přezdívali “hitting machine” - každá hráčka line-upu byla schopná dát hit, stahovat body, obsazovat mety. Neměli jsme hluché místo, k čemuž přispělo i důležité rozhodnutí realizačního týmu při sestavování nominace omezit soupisku pouze na 12 nejlepších hráček. To vnímáme pro náš úspěch také jako zásadní. Ostatně, na turnaji byl jen jediný tým Asia - Pacific, který přivezl čtrnáct hráček, ostatní měly dvanáct a náš finálový soupeř hrál dokonce v deseti. Náš tým působil na hřišti kompaktně, sebevědomě a uvolněně, dle ohlasů místních fanoušků byla radost nás sledovat. Hráli jsme agresivně a odvážně na metách, dařilo se nám včas střídat nadhazovačky. S výjimkou snad jen jednoho zápasu se nám dařilo s jistotou skládat ulejvky, mnohdy i na dva striky, což obranu soupeře často zaskočilo. Ulejvky na živý nadhoz byly součástí rozcvičení před každým zápasem a neslo to své ovoce.

Cítili jsme obrovskou podporu od naší softballové veřejnosti, dostávali spoustu povzbudivých zpráv od rodičů, přátel a fanoušků doma i v zahraničí. Věříme, že všichni jsou hrdí na to, co tahle parta dokázala, a jak svými výkony reprezentovala český softball ve světě.

Všem za podporu moc děkujeme!

Pár statistik na závěr:

V turnaji jsme odehráli 7 zápasů, odpálili v nich celkem 82 hitů včetně 3 homerunů, ukradli 18 met a dovezli 63 bodů. Turnaj jsme zakončili s týmovým pálkařským průměrem 0.398 a v obraně jsme se dopustili celkem 6 chyb.