Adresa nás dovedla do Kimchee DownTown Guest Housu, kde jsme se na recepci snažili zjistit, jestli tu byl Jan ubytovaný, nebo měl pokoj jen zarezervovaný. Recepční byla postarší sklerotická dáma, z počátku velmi nepřístupná, která z hlubin své věkovité paměti lovila útržky všech řečí světa. Komunikace byla velmi komplikovaná, dokud jsme nezjistili, že se madam rozsvítí očička v okamžiku, kdy zahlédne byť i jen růžeček jakékoliv bankovky. I tak, než nám potvrdila, že tu Jan byl, a než nás pustila na chvíli do pokoje, kde byl ubytovaný, jsme museli snášet rozmary této staré dámy. Zazpívat jí, ukázat čisté boty, umyté ruce, chodit v pokoji jen po špičkách (ten, kdo měl boty špinavé), a tak podobně. Když jsme se konečně dostali do pokoje, zjistili jsme, že v něm není vůbec nic. Téměř dokonale uklizený. Jen v odpadkovém koši jsme našli, mimo jiné, papír se zprávou v korejštině.

Nikdo z nás netušil, co zpráva může obsahovat, jestli se vůbec týká našeho případu, a jak závažné informace může obsahovat. Proto jsme radši text rozdělili na několik částí a obešli pár překladatelů, aby nám ho přeložili. Výsledek byl asi takový:

Já ještě automobilku SSangyong musím navštívit, mám tam rozdělanou práci. Dávat si pozor bych neměl zapomenout. Tady lidé jsou milí, ale ze severu tajní můžou být. Jsme k hranici příliš blízko.

Zítra zkusíme zapátrat v téhle automobilce.

Odpoledne jsme šli navštívit zdejší významné magické místo plné menhirů, dolmenů, megalitů a jiných vztyčených kamenů. Na tomto posvátném místě jsme se zkoušeli spojit se zmizelým vědcem, leč marně. Cestou jsme ještě trénovali špionážní techniku připínání sledovacího zařízení ve tvaru kolíčku. Ověřili jsme si nejen naši šikovnost ale i ostražitost.

Počasí: setrvalý stav
Zranění: děti jsou odolné, minimálně o ničem nevíme
Úmrtí: s faunou se pomalu sžíváme a začínáme ji brát na milost
Jídlo: dobré a dostatek