Jana Zmizelého znal, ale vůbec netuší, co se s ním stalo. Už se prý dlouho neviděli. Andrew Davise nikdy neviděl, ale zaslechl, že prý snad někdy s Janem v Japonsku na něčem spolupracoval. Moc jsme toho nezjistili. Chtěli jsme si Fujimota naklonit, třeba se nám z něj podaří získat víc informací. Když se nám svěřil s projektem výstavby vyhlídkových věží, rozhodli jsme se, že mu pomůžeme.

Výstavba v Japonsku není vůbec jednoduchá. Už jen navozit materiál na stavbu je velmi obtížné. Projet Tokiem bez nehody je téměř nemožné. A všudypřítomná policie kontroluje přetížení vozidel, a pokud vás chytí, převážený materiál nemilosrdně zabaví. Samotná výstavba probíhala hladce. Oříškem bylo dokupování chybějícího materiálu. Smluvní ceny v kombinaci s jazykovou bariérou výstižně shrnul jeden náš kolega: „Nejde vo cenu, důležitý je, jestli se vůbec domluvíš.“ Nakonec vše dobře dopadlo. Věže postaveny a Fujimoto spokojený. Za odměnu nás pozval do místní Sushi Royal Garden restaurace.

Vzhledem k tomu, že výplata v japonských jenech se pozdržela, dostali jsme na výběr, zda se pořádně najíst sushi, nebo si přivydělat obsluhou. Musíme přiznat, že hosti této restaurace jsou opravdu nároční. Nejen že chtěli dostat to jídlo, které si objednali, dokonce nesměli mít ani pomíchané ingredience. Před večeří jsme toho už měli plné zuby a radši jsme si dali rakouskou specialitu Germknödel.

Nevíme co dál. Ocitli jsme se ve slepé uličce. Žádné další vodítko....

PS: Další vodítko leží ve ztrátách a nálezech sushi restaurace, kde je peněženka s ID card Andrew Davise a s letenkou na Bali na jeho jméno. Krabice si všimli, ale zatím ji nikdo důkladně neprozkoumal. Asi je budeme muset nějak trknout...

Počasí: Zítra bude hezky. Panenka v okýnku rozdávala poštu. Udělala radost. Každé odpoledne alespoň na chvíli čeříme vodu.
Zranění: Dnes v noci bude bojovka. Bez čelovky. Tak snad to projde bez újmy.